Smutný konec

Proč?

2. prosince 2007 v 17:17 | fred13
Chodím jsem městem. Nic víc, nic míň... jen chodím a sleduju svět. Je jaro a květiny, které stačily vykvést zase zmrzly pod náporem nečekáného mrazu. A já byla jedna z nich.
Pokračování v celém článku.

Brečela dál...

21. listopadu 2007 v 21:53 | fred13
Něco s neukončeným koncem :-)

2 odlišný světy

11. listopadu 2007 v 19:37
Ani nevím jak se mi to povedlo, ale najednou sem se ocitla v nemocnici a všichni mi tvrdili, že mě sejmul náklaďák a že ještě můžu děkovat bohu, že sem to přežila. Jenže ono se řekne přežila - řeknu vám že přežít s pocitem, že se už nikdy nepostavíte na nohy, nekdy se nepoškrabáte na chodidle a ještě máte v celém těle smrtelně nebezpečnej zánět, tomu se říká přežít a "mít kliku". Kolikrát jsem přemýšlela, že prostě půjdu a odpojím všechny ty přístroje - jenomže pudu pro mě bylo už trochu zastaralý. Maximálně bych se mohla plazit.
Pokračování v celém článku.

"Uvidíme se v nebi"

28. října 2007 v 19:26
Znali jsme se teprve krátce - asi tak pár měsíců. Ten večer byl velmi chladný a jemný sníh se poklidně snášel k zemi. Bylo krátce před půlnocí a my jsme se loučili. Samozřejmě to trvalo dýl, nezůstali jsme u jedný pusy. Naposledy jsem jí objal a ucítil tu jemnou vůni, kterou používala. Pak mi řekla ahoj a otočila se.
pokračování v celém článku

Pozdě...

25. října 2007 v 23:25
Jeden mladý a talentovaný muž uměl velice dobře hrát na harfu. Byl ale také velmi nesmělý.
pokračování v celém článku

Můj konec

25. října 2007 v 15:16
Byl podzim, celkem kosa a mrholilo. Seděla jsem zády ke stěně plné graffiti a prohlížela si žiletku. Koupila jsem si jí úplně nedávno a ještě jsem s ní neměla žádný zkušenosti. V poslední době na mě rodiče hodně řvali, ve škole jsem chytla nějaký ty pětky ze zkoušení a spolužáci mi furt vyčítali, že s nima nejdu večer zahulit. K tomu jsem chytla horu pokut za ježdění na černo v MHD a rodiče mi je zaplatit nechtěli a já na to neměla. Díky tomu mi chodily samý připomínky a další pokuty. Už jsem se chtěla na ten svět vybodnout.
pokračování v celém článku

Nejhorší zážitek

24. října 2007 v 20:00
Tahdy mi bylo 8 let. Vyprávím svůj nejhorší zážitek mého života. Žila jsem šťastně: ve škole jsem patřila k těm oblíbenějším, učení byla pohádka. Kdykoliv mě něco trápilo, mamka a brácha mě vždycky podrželi. S tátou jsme nežili. Ale on je právě ten, čí zásluhou jsem se ještě nedostala na onen svět.
pokračování v celém článku
 
 

Reklama