Povídky

"Miluju tě" - povídka pro smutné duše

22. prosince 2007 v 18:59 | fred13
Odbily 2 hodiny v noci. V nemocnici už se dlouho nesvítilo, ale přesto jedno okno vydávalo bělavou zář. Ten pokoj obýval jen jediný člověk. To děvče mělo dnes zemřít, doktoři si byli na 99 procent jistí. A ona tu stále byla. A nejenže byla.
Měla na klíně notebook a její křídově bílé, vyhublé prsty tančily po jednotlivých písmenech. Čas od času spadla dívce do klína slza. Vlastně měla celou peřinu totálně prosolenou. Její prsty snad už posté tuto noc psaly "Miluju tě". Psala "Miluju tě" všem svým známým, všem příbuzným a všem, kteří ji ani neznali. Chtěla se se všema rozloučit.
Zvedla oči k oknu, jak to dělala už pár dní. Měsíc byl v úplňku, k zemi se snášel prašan a město bylo tiché, jako kdyby chtělo udělat dívce důstojnou smrt. Nemohla pochopit, nebo si připustit, že je tento pohled třeba poslední.
A teď doufala, že napíše svýmu klukovi. Určitě byl na ICQ, to věděla, protože sjetně jako ona nemohl spát. Připojila se, uviděla jeho zelenou kytičku a začala zase psát slova Miluju tě. Slzy jí začaly téct proudem. Najednou počítač zhasl, ona to nestačila odeslat. Pocit beznaděje jí absolutně pohltil, chtěla se zhluboka nadechnout a už to nešlo.
Ještě jednou zvědla oči k oknu a naposledy viděla měsíc a hvězdy. Leskly se jí na slzami zmáčených očích, které už nikdy neuvidí svého kluka.

kočka Kočka

11. prosince 2007 v 15:13 | fred13
No, tak trochu... ...nevim... uvidíme co se z toho vyklube 8-)

Mikulášský smutek

5. prosince 2007 v 20:27 | fred13
Bloumala po náměstí a vrážela cestou do všech těch lidí, kteří se hnali z jednoho obchodu do druhého schánejíc dárky a taky do mikulášů, čertů a andělů, kteří dneska chodili.
Za náměstím se rozběhla, přes slzy se snažila udržet směr.... ...a taky se jí to povedlo. Jedním ze svých skvělých kousků se vyšvihla na zábradlí a odrazila se do ledové vody.
Najednou jí to došlo, že to nemá cenu, voda jí pročistila mozek. Chtěla se nadechnout, ale nešlo to. Chtěla se odrazit k hladině, ale jediným úspěchem bylo, že setřásla boty.
A tak se potápěla dál do hlubin smrti....

Ubožáku....

3. prosince 2007 v 21:36 | fred13
Moje první básničko-povídka. Opět a znova děkuju Vampyrelle, která má tak sqělý nápady.

Nový řazení v rubrice Povídky

3. prosince 2007 v 21:04 | fred13
Řazení HAPPYENDY & SMUTNÝ KONEC už mi nějak nesedí. Protože moje povídky pomalu ztrácí konec a myslím, že za chvíli nebudu už ani rozeznávat smutnej a šťastnej konec. Prostě dám všechno do jedný hromady:-)

Povídky

24. října 2007 v 20:11
ROZCESTNÍK k povídkám
Tak jestli tady nějakou povídku kdy publikuju, tak to bude slavnostní okamžik. Mě totiž napadaj hlavně ty smutný.
Jo, tohle je většinová náplň blogu. Smutných příběhů je na netu hrozně moc, a většinou končí sebevraždou (moje historicky 1. povídka na netu taky).
No, kapitolovky asi nebudou moje pravý ořechový, ale občas je napíšu. A jiný útvary... no nechte se překvapit:-)
 
 

Reklama