"Miluju tě" - povídka pro smutné duše

22. prosince 2007 v 18:59 | fred13 |  Povídky
Odbily 2 hodiny v noci. V nemocnici už se dlouho nesvítilo, ale přesto jedno okno vydávalo bělavou zář. Ten pokoj obýval jen jediný člověk. To děvče mělo dnes zemřít, doktoři si byli na 99 procent jistí. A ona tu stále byla. A nejenže byla.
Měla na klíně notebook a její křídově bílé, vyhublé prsty tančily po jednotlivých písmenech. Čas od času spadla dívce do klína slza. Vlastně měla celou peřinu totálně prosolenou. Její prsty snad už posté tuto noc psaly "Miluju tě". Psala "Miluju tě" všem svým známým, všem příbuzným a všem, kteří ji ani neznali. Chtěla se se všema rozloučit.
Zvedla oči k oknu, jak to dělala už pár dní. Měsíc byl v úplňku, k zemi se snášel prašan a město bylo tiché, jako kdyby chtělo udělat dívce důstojnou smrt. Nemohla pochopit, nebo si připustit, že je tento pohled třeba poslední.
A teď doufala, že napíše svýmu klukovi. Určitě byl na ICQ, to věděla, protože sjetně jako ona nemohl spát. Připojila se, uviděla jeho zelenou kytičku a začala zase psát slova Miluju tě. Slzy jí začaly téct proudem. Najednou počítač zhasl, ona to nestačila odeslat. Pocit beznaděje jí absolutně pohltil, chtěla se zhluboka nadechnout a už to nešlo.
Ještě jednou zvědla oči k oknu a naposledy viděla měsíc a hvězdy. Leskly se jí na slzami zmáčených očích, které už nikdy neuvidí svého kluka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 26. prosince 2007 v 19:30 | Reagovat

pěkný ,ale smutný :(krása:)

2 Kuri Kuri | 19. června 2008 v 12:34 | Reagovat

hodne smutny :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama