Prostě kámoš

29. října 2007 v 21:15 |  Happy End
Dneska byl fakt den. Zkoušela mě kráva jedna z biologie, ze zemáku to byl taky čtverec a písemka z matematiky dopadla naprosto tragicky. Už jsem rád, že sedím na obědě a klohním se v tom jídle, kterýmu říkáme "pondělí až pátek" - takže klasika: Jakási rejže, maso co je ztvrdlý tak, že jde leda tak žvejkat a k tomu klasická "hnědá" omáčka.
pokračování v celém článku

Moji kámoši se vesele baví. A já sedím na židli a už si představuju, až přijdu domů. Moje mamka zase spustí jaktože jsem se to nenaučil a bla bla bla... Zastíní mě stín. Vzhlédnu vzhůru (heh, ani ne tak vysoko, protože ten stín je celkem prcek) a uvidím syna naší matikářky. Chodí o ročník níž a není to žádnej drsňák ani šprt. Je sice známo, že si potrpí na jedničky, ale co vím, na našem sídlišti je venku tak často, že byste řekli, že nemá žádný starosti a povečerech vídám jeho stín z rodinného domku, co ho máme přes ulici, jak sedí u počítače.
Teď si ke mně stoupl s naprosto klidným výrazem, ačkoliv u našeho stolu propukl silný smích. "Co chceš?" zeptal jsem se podezíravě. "Mamka říkala," už ta slova mě namíchla, "že ti ta látka co jí máte teď, moc nejde. Já to umím a můžu tě doučovat matematiku," dořekl a usmál se - ten úsměv šel od srdce - nedokážu si představit, že by on někdy uměl lhát. "Simtě... myslíš že bych potřeboval doučování od nějakýho zakrslíka, jako seš ty??? Táhni!" řekl jsem klidně a kámoši zase spustili ten svůj smích. Ve skutečnosti bych mu řekl, že bych se to doučil rád, ale před kámošema... ...bych vypadal jako debil.
Večer to dopadlo jak jsem předpokládal. Mamka mi dala zátrh na počítač "dokud se přej nenaučím a nenechám vyzkoušet ze všeho znova", což byl naprosto nesplnitelný úkol. A od táty jsem dostal darem bouli za to, když jsem řekl, že na učení prostě nemám buňky.
Druhý den hned ráno ve škole se ke mně zase prodral u skříněk ten prďola. "Tady máš moje telefonní číslo," prohlásil sebevědomě a čekal až poděkuju. "Lezeš mi krkem," řekl jsem a odkráčel sebejistě pryč. Papírek jsem zmačkal a hodil do kapsy.
Celej den se mi spolužáci posmívali, že mám lásku - ten kluk už mi přece dává číslo - to musí bejt žhavý. Lezli mi krkem. Všichni. Zvláště pak ten magor, když se mi zjevil při cestě z oběda a ptal se mě, jak jsem se rozhodl. Kámoši samozřejmě chytli výtlem a já vztek. Jediným rychlým chmatem jsem ho chytil za ruku a v tu ránu byl na zemi obličejem dolů s rukou v bolestivém úhlu. Požehnaný judo. "Ne-ser mě!!" vmetl jsem mu do obličeje. Ten maník se pak zvedl (jeho kalhoty i bunda byly roztrhané a všude měl odřeniny, rukufurt svíral v tom divým úhlu) a utíkal pryč.
Když jsem se vracel domů, viděl jsem, jak se potkal se svojí matkou, tedy naší drahou paní matikářkou, a ta se hrozně zděsila. "Já jen zakl, fakt!" vymlouval se syn. Vůbec jsem nechápal, co to do něj vjelo. Zakopl... možná na to vypadal, ale proč mě nežaloval, když tu stojím ve stejný ulici a tak ho buzeruju...
Večer jsem zjistil, že tu úlohu, co jsme dostali z matiky, prostě nevyřeším, protože jsem tu látku prostě nepochopil. No co mi zbejvalo...
Zdálo se mi, že zvonek rozdrnčel celou naší ulici. Otevřela našepaní profesorka (pomoc) a pustila mě za "Filípkem". Zjistil jsem, že jeho pokoj není tak "šprtsky" zařízenej jak jsem předpokládal. A pak vidím jeho - a vypada mnohem hůř, než předtím. Jeho obličej byl modro-žluto-fialovej a značně napuchlej. Jeho ruka byla v sádře.
"Já..." a víc jsem ze sebe nevysoukal. "Nevadí," odpověděl s úsměvem. Ten večer mě doučil všechno, nejen matiku. Ten večer jsem odepsal všechny svý spolužáky. Ne že bych chtěl bejt takhle hnusnej, ale s Filipem jsme užívali hrozně času: on mi vysvětloval a já ho učil judo:-)
Je to drsný. Dodneska nechápu, kde se na světě mohl vzít takovejhle člověk. A taky mám ten pocit, že se o něj holky poperou. Ale je to prostě kámoš...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elliška Elliška | Web | 30. října 2007 v 6:48 | Reagovat

Tak to je super, ty happy endy ti jdou stejně dobře jako tragické :D

2 fred13 fred13 | Web | 30. října 2007 v 20:27 | Reagovat

fakt? to mě celkem překvapuje, páč ty happyendy nejsou moc obvyklý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama