Poslední výlet do hor

26. října 2007 v 14:49 |  Happy End
Takovej trochu speciální příběh, nevim nevim, jak se bude líbit.
Včera pozdě večer jsme dorazili na vrchol hory, který jsme si vytyčili jako cíl. Můj osobní cíl bylo naposledy před ukončením svého života přesvědčit se o svých schopnostech. A proč jsem chtěla ukončit svůj život? Moje životí láska mi řekla, že si ze mě jen dělal srandu a že to byla hra.
pokračování v celém článku

Domorodec, co mě prováděl v těch končinách už za tmy rozdělal stan. Popřál mi jako vždycky dobrou noc v jeho jazyce, kterému jsem ani trochu nerozuměla. Když jsem něco chtěla, domlouvali jsme se posunky rukou.
Ráno, sotva jsem se vzbudila, ještě za tmy, jsem věděla, že už konečně můžu jít na onen svět, vrchol hory jsem zdolala. Měla jsem to v hlavě všechno srovnané. Teď prostě vyjdu ven a skočím z toho hřebene dolů, do mračen a přes mračna ještě níž, kde se nakonec rozplácnu. Vyšla jsem ven. Slunce ještě lenošilo za horami, ale Miguos (jak se domorodec jmenoval) seděl na matraci na kraji hory a čekal. Překvapeně jsem k němu přisedla a v tu chvíli jsem pochopila, na co čeká.
Slunce začalo ozařovat špičky vzdálenějších hor, mračna, která zakrývala průhled dolů do údolí a za chvíli vylezlo samo v plné kráse. Byl to ten nejkrásnější pohled v mém životě. Jakoby se barvy rozhodly, že budou ještě více barevné, než to vůbec jde. Miguos ke mě najedno byl blíž. Oba dva jsme pochopili, co chceme. Dal mi dlouhý polibek.
Už nikdy jsem se nevrátila domů. Zůstala jsem s Miguosem, naučila se jeho jazyk a žila s ním v malé chaloupce v údolí. Na sebevraždu už jsem nikdy nepomyslela a každý rok jsme s Miguosem vykonávali pouť do těchto míst, později i s našimi dětmi. Ten pohled se mi nikdy neokoukal. A teď ta klasická věta:
ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elliška Elliška | Web | 27. října 2007 v 13:01 | Reagovat

Moc hezké ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama